Vystupujeme pomalu po schodech, já a docent Nový, který se na mě přišel podívat z fakulty, když v tom proti nám letí učitelka, u které provádím praxi. Sotva jsem ty dva stačil představit, když vyhrkla: "Teď jsem zjistila, že v jazykové učebně právě tuhle hodinu budou dělat ten Internet. Musíme jít jinam. Zkusím domluvit, že bychom šli do multimediální učebny."
Možná je opravdu lepší, když se takové překvapení dozvíte jen minutu před zvoněním. Člověk tak nějak odevzdaně přikývne a je rád, že s žáky nebude stát na chodbě. V té učebně jsem už jednou učil. Ano, to bylo tehdy, jak mi přistávaly papírové vlaštovky na hlavě a žáci se neskutečně bavili.
Učitelka se mezitím vrátila a potvrdila, že je tam volno a můžeme tam jít.
*
Pokud mě právě nevidíte, je to v pořádku. Klečím pod stolem a snažím se rozchodit audio z reproduktorů, které jsou po bocích multimediální tabule. Naposledy, asi před půl rokem, je stačilo zapnout. Naštěstí mě teď žáci nepotřebují, hrají pexeso, kde k sobě hledají zobrazený čas na jedné kartě a příslušný anglické výraz, který tento čas popisuje, na druhé. Nemůžu se tady ale válet půl hodiny. Mám sotva dvě minuty. A co za tu dobu stihnete? Zkusil jsem rychle projít kabely a rozhodl se pro náhradní variantu. Vytáhl jsem z kapsy svůj mp3 přehrávač, zapojil do něj kabel od bedýnek, které stály na stole přede mnou, a byl tak akorát čas jít zkontrolovat žáky, jak jim to jde.
*
Hodina prý byla dynamická. Osobně si dokážu představit větší dynamiku. V jiných hodinách moji žáci chodí po třídě, dělají různé rozhovory, zjišťují informace od druhých, pracují v různých koutech třídy v malých skupinkách. A dnes téměř pořád seděli na místě. I aktivita na poslech se nakonec ukázala jako příliš jednoduchá. Někdy se snažíte o nižší obtížnost třeba jen proto, aby žáci nebyli demotivovaní, a když je to pak moc jednoduché, tak se někteří nudí.
*
Zase jsem jim po hodině zapomněl dát třídní knihu. Teď ji mám u sebe a jdu je hledat. Najednou před sebou vidím dvě holky z té třídy. "Holky, vy jste mně zachránili život. Právě vás hledám."
"My jdeme pro tu třídní knihu."
Usmál jsem se na ně a už nemusel nic vysvětlovat.
